Podrobnější informace v italštině, angličtině, francouzštině a němčině 

Oblast, jež kandiduje na přijetí do seznamu Světového dědictví Unesco

Krajina v okolí Montalbana v sobě zahrnuje dohromady jak charakteristiky starodávné, téměř slavnostní krásy tvořené historií a vzpomínkami, tak životního rozvoje, jež postupoval staletími až do dnešních dní, a jež je vidět v hmotných i nehmotných svědectvích území, jakož i v činnostech jeho obyvatel.


Strukturální prvky této krajiny, s nimiž je možné se setkat v morfologii místa, v jeho geologickém složení a v jeho územním systému (přírodní oblasti a lesy, vodní síť a systém osídlování), jsou jasné a rozpoznatelné. Podstatnou zvláštnost, genius loci Montalbana, je třeba číst právě v jejich rozpoznatelnosti, v jejich schopnosti být děděny napříč staletími.
Krajina, která je zároveň jemná i hrubá: jemná jako ikona toskánské krajiny, ale také pevná jako zem, do které člověk uměl vnést formy ekonomie a techniku, aniž by přitom narušil její přirozenou krásu.


Krajina vymodelovaná zkušenou moudrostí zemědělců-řemeslníků, ale také užívaná ve volném čase a pro zábavu a také pro lov, obdělávaná z hladu, pro potěšení a od renesance až dodnes, regulovaná a ohraničovaná do omezených oblastí určovaných místními institucemi. Tradice, která pokračuje dál v čase. Tak po revírech zvaných Barchi následují pole, po zahradách vily a osady a tvoří tak nekonečný cyklus, jež má přirozený vzhled krajiny vybudované s láskou a námahou během století.

Horské pásmo Montalbano je rozvětvením Toskánsko-Emiliánských Apenin rozkládájícím se na přibližně 16.000 hektarech, jež se odděluje u Passo di Serravalle, vine se ve směru severozápad-jihovýchod a dosahuje až k soutězce Gonfolina, přitom zastává funkci rozvodí mezi dvěma nížinami, Pistojsko-florentskou a nížinou Valdinievole.
Horský hřeben je relativně nízký, bez velkých výškových výkyvů a pohybuje ve výšce kolem 400-600 m.